Založit webové stránky nebo eShop

Sestry alžbětinky

Svatá Alžběta, nar. r. 1207, byla dcerou uherského krále Ondřeje II. (Ondřej II.byl bratrem české královny Konstancie, matky Anežky Přemyslovny). Alžběta byla provdána za Ludvíka, lankraběte Durynského.Od dětství vynikala velikou pokorou   a milosrdenstvím k chudým a nemocným. Když ve svých 20 letech ovdověla, byla vyhnána z vlastního majetku. Vstoupila   do třetího řádu sv. Františka Seraf.a v r. 1229 založila v Marburku nemocnici, kde sloužila sama s velkou láskou nemocným. Zemřela 19.11.1231 ve svých 24 letech a již  za čtyři roky poté byla prohlášena za svatou.  Po jejím vzoru začaly terciářky v Německu zakládat nemocnice a starat  se o nemocné. Jedna část přijala její jméno a sdružila  se ve zvláštní řád panen alžbětinek.  Pevného ustálení dosáhl řád pod vedením blahoslavené Angeliny v italském Folignu v roce 1397. Angelina  sloučila terciářky pod klausuru, z čehož v roce 1428 vznikl trvalý svazek řeholní, který jako třetí regulovaný řád svatého Františka později potvrdil papež Lev X (1475 - 1521). 

     Řád sv. Alžběty  byl založen Apolonií Radermecher   (1571 -1626) z Aachen, která spolu s dalšími dívkami sloužila nemocným po vzoru sv. Alžběty Durynské v městském špitálu. Přijala roucho třetího řádu sv.Františka, v roce 1622 převzala městský špitál v Aachen. Datum 13.8.1622 se uvádí jako den založení Konventu sester alžbětinek. Hlavní úlohou, kterou církev potvrdila pro celou řeholní rodinu sv.Alžběty je péče o nemocné v souladu s Řeholí sv. Františka a po vzoru sv. Alžběty.

    Do Prahy pozvala alžbětinky hraběnka Karolina Schönkirchová, která v roce 1709 navštívila  klášter a nemocnici Řádu      sv. Alžběty  ve Vídni. V roce 1719 vyslala představená vídeňského kláštera M. Josefa de Rupe do Prahy dvě řeholnice -M.Angelinu a M. Johannu. Díky finanční sbírce, kterou uspořádaly české šlechtičny, byla v roce 1722 zakoupena   na stráni Slupské od Servitů zahrada s domem a kaplí. Slupská stráň byla již tenkrát rozdělena na malou vinici, ovocnou  a kuchyňskou zahradu. Obytné stavení poskytovalo dostatek místností pro nemocné i řádové sestry. První představenou kláštera se stala M.M. Angelina. Počet ošetřovaných pacientů  se postupně zvyšoval,  a proto v roce 1725 připravila  ovdovělá Markéta hraběnka Valdštejnová, rozená Černínová, stavbu  nové klášterní budovu s kostelem. Autorem návrhu se stal  slavný barokní stavitel Kilián Dienzenhofer. Nový klášter i nová nemocnice byly postaveny v letech 1726 – 1732.

     Klášter prošel za dobu své existence nejednou zkouškou. V letech 1741-74 zažil válečné utrpení, včetně bombardování Prahy od Prušáků a hladomoru. Rovněž v roce 1757 byl klášter bombardován. V letech 1770-71 zemi opět postihla neúroda a hlad.Ve všech těchto situacích alžbětinky přijímaly větší počet nemocných a raněných, začaly pravidelně vyvařovat pro chudé.

V době vlády Josefa II. došlo ke zrušení většiny řádů. Alžbětinky Josef II. sice nezrušil, ale zakázal jim přijímat čekatelky. V roce 1786, kdy se nacházel ve vojenském táboře  poblíž Prahy, za císařem poslala představená M. Dominika tři dívky, které chtěly do kláštera vstoupit. Císař Josef II. po důkladné rozmluvě s těmito dívkami prohlásil, že klášter nezruší, ale že podobné kláštery nechá založit i v jiných zemích, což později splnil. Dne 2.10.1786 navštívil císař, zpočátku nepoznán, klášter alžbětinek v Praze. Do kláštera totiž přišli dva důstojníci, které představená vodila po budově a ukazovala jim jednotlivé jeho části. Při rozhovoru se  začal jeden důstojník ptát na své tři novicky, načež představená pochopila, že návštěvníkem je sám císař Josef II. Při loučení vyjádřil představené uznání a věnoval klášteru pětadvacet dukátů.

 V 19.století těžce zasáhly zemi i klášter napoleonské války i válka pruská. Klášter měl opakovaně problémy s dluhy,     ale díky dobrodincům se z nich pokaždé dostal. Při epidemiích tyfu či cholery zemřelo mnoho řádových sester. Rovněž léta První světové války 1914-1918 přinesly pro obyvatelky i pacienty kláštera  velkou zkoušku. V době válečných událostí se pokaždé stávali pacienty kláštera poranění či nemocní vojáci, v době epidemií se stávala nemocnice pokaždé léčebnou infekčních nemocí.

 Od počátku existence klášterní nemocnice zde byli k dispozici dva lékaři - odborník na vnitřní lékařství a chirurg. Po svém založení představoval klášter vzorový ústav, podle kterého byla zakládána i zařízení  v zahraničí. Řada řádových sester dosáhla vysokého vzdělání v oboru farmacie.

     V průběhu II. světové války až do roku 1945 v klášteře žilo 60 sester alžbětinek, které pracovaly v různých profesích  v klášterní Nemocnici sv.Alžběty. Současně zde působilo  10 zahradníků, kteří pracovali v klášterních zahradách  (cca 10.000 m2 zahrad), kde pěstovali ovoce a zeleninu pro potřebu pacientů v nemocnici. Nemocnice měla interní    a chirurgické oddělení, kde se každé úterý prováděly operační výkony. Součástí klášterní nemocnice byla také léčebna dlouhodobě nemocných a klášterní lékárna. V době německé okupace nedošlo k násilné likvidaci tohoto řeholního řádu, sestry díky své obětavosti, pracovitosti, víře a svému povolání těžké období přežily a s vděčností přijaly konec útrap, které každá válka přináší.   Po roce 1945 v klášteře bylo již 45 řeholnic, ostatní zemřely. Dále pracovaly ve své nemocnici a žily v klášterní komunitě, podle své řehole. Ve svých vzpomínkách dnes již jediná pamětnice řádu, bývalá představená vzpomíná, jak pracovala na interním oddělení nemocnice, o kterém hovoří jako o moderním zařízení tehdejší doby včetně kláštera

   Po nástupu komunismu k moci začala záměrná postupná likvidace řádu. V I. etapě, dne 3.11.1953 bylo 11 řeholních sester alžbětinek internováno do broumovského kláštera, kde byl internační tábor. Ostatní sestry v počtu 29 nechali ještě čtyři  roky pracovat v nemocnici. Ve II. etapě - po roce 1957 internovali část sester (4) opět do Broumova a část do Brna,  kde v bývalém klášteře Konventu sester alžbětinek v Brně byl zřízen domov důchodců a kde již pracovaly brněnské sestry alžbětinky. Ve III. Etapě v roce 1960 byly odsunuty zbývající sestry opět do internačního tábora v broumovském klášteře.

  V internaci v Broumově žily sestry dlouhých 21 let v přísné izolaci od okolního světa, pod přísnou kontrolou totalitního komunistického režimu. Sestry alžbětinky zde pracovaly jako šičky (šily ručníky, prostěradla, žínky), další sestry pracovaly v internačním táboře v kuchyni, ve skladu zeleniny, mladší pečovaly o nemocné spolusestry, další prováděly uklizečské práce. Život v internaci byl těžký. Sestry trpěly zimou a také hladem. V zimě dostávaly l kbelík uhlí denně do místnosti, kde spaly, dřevo si musely samy kupovat. Voda, kterou si nosily  na umývání, často v noci pod postelí zmrzla. Sestry se nesměly vzdálit od objektu, kde bydlely.Starší sestry postupně onemocněly a byly odkázány na péči svých mladších spolusester. Co se týče finančních prostředků, neměly žádné. Starobní důchod činil pouze 300,-Kč měsíčně a nestačil na pokrytí nákladů na stravu  a ubytování.Za svoji práci v internaci sestry nedostávaly finanční prostředky, ale pouze nekvalitní jídlo a ubytování ve výše popsaných podmínkách. Na příkaz tehdejších mocipánů musely rodiny sester měsíčně přispívat na každou sestru částkou 50 Kčs. Tuto padesátikorunu, jako příspěvek od své rodiny, dostávaly sestry zpět jako měsíční kapesné. Za pobyt v internaci požadovali tehdejší mocipáni 365 - 410 Kčs měsíčně.

V další etapě v roce 1974 řeholní sestry z internace v Broumově přemístili do Oseku u Duchcova, kde je drželi v zajetí až do pádu komunismu v roce 1989. Toto období přežilo pouze šest sester alžbětinek, které se vrátily do Prahy a začaly budovat pražský Konvent sester alžbětinek. Totalitnímu komunistickému režimu se podařilo početně zdecimovat tento pražský konvent, zvláště i proto, že nemohl přibírat dorost do řádu

   V roce 1991 se do kláštera přistěhovaly první dvě alžbětinky a posléze přišly  další. Za dobu od opětovného převzetí kláštera dokázaly kompletně zrekonstruovat jedno křídlo klášteré, které dostaly v restituci. Do vedlejšího křídla kláštera docházejí  za pacienty do nemocnice.

Vzhledem k tomu, že dodneška nebyla církvím  a náboženským společnostem  navrácena v restituci půda, musejí si svoje klášterní zahrady od státu pronajímat. Opět zde založily zeleninovou zahradu a malou vinici, opět se začaly starat       o ovocné stromy. Jejich včely dnes opylují vedlejší botanickou zahradu. A to začaly hospodařit na pozemcích, o které se léta nikdo nestaral ! Dnes je klášter alžbětinek v Praze Na Slupi krásnou udržovanou budovou. I když leží uprostřed Prahy, připomíná procházka klášterními zahradami venkovskou idylku. Mezi další činnost, které sestry alžbětinky dělají patří: práci     v sakristii a přilehlém kostelu Panny Marie Bolestné, navštěvy nemocných, práce s mládeží,opravy vrácených budov atd.

 

  •  
  • Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

    TOPlist